Po mimořádném úspěchu cyklu Osm invencí pro bicí nástroje op. 45 započal Kabeláč na žádost souboru Les Percussions de Strasbourg kompozici dalšího cyklu - Osmi ricercarů (autor je komponoval v letech 1966-1967, s drobnými úpravami z r. 1971). Kabeláč ovšem nechtěl psát pouhé pokračování předchozího cyklu - chtěl vytvořit dílo jiného rázu, nové, odlišné; nechtěl se opakovat (vždyť také každá Kabeláčova symfonie je komponována pro jiné obsazení). V Ricercarech Kabeláč využívá především specifické možnosti, jež bicí nástroje skladateli poskytují. Ricercari jsou určeny pro obsazení od jednoho do šesti hráčů a opět jsou zapsány v nové Kabeláčově proporční notaci.
Autograf díla je uložen v Českém muzeu hudby v Praze. Ještě za života skladatele byl pořízen soukromě opis, který byl rozmnožen a z něhož hrály všechny soubory, které toto dílo zařadily do svého repertoáru. Nynější vydání partitury, v praxi využívané také jako provozovací materiál, je tedy vůbec první a odpovídá autografu i pečlivě pořízenému a autorem korigovanému tehdejšímu opisu.